Provodov na Zlínsku se stává v posledních letech pojmem. Jednak díky významným archeologickým nálezům, zvláště pak ale díky Miroslavu Černému, který je bedlivě hlídá a zachraňuje vše, co se v místě objeví. Kdo zná Mirka a jeho dlouhé úsilí o záchranu všeho, co se v místě nalezne, ten také ví, že se Provodov stává též místem, v němž se rodí jeho velký sen o vybudování archeologického muzea a to způsobem, jakým kdysi taková muzea vznikala.
Provodov, jako důležité archeologické naleziště, je znám díky náhodným nálezům keltských mincí již od 19. století. V jeho blízkosti se dále nalézají zříceniny dvou hradů, které dávají tušit přítomnost příštích možných objevů. V rozporu s tím se tu ale žádné další archeologické výzkumy dosud neprováděly, s výjimkou povrchových sběrů Mirka Černého.
Všechno ostatní pochází z působení detektorářů. Nálezů závratně přibývá a Provodov se již v 90. letech 20. století stává jejich vyhlášenou Mekkou.
Jak se k této skutečnosti postavit? Rezignovat nebo se pustit „do boje s větrnými mlýny?“ Podle mého mínění Mirek zvolil jediné možné řešení, nedbaje pokřiku ze všech stran, „že se to nesmí“! A co se smí nebo má udělat, aby cenné provodovské nálezy neskončily na černém trhu se starožitnostmi, příp. dále ve sbírkách zahraničních sběratelů?
Mirek, jako bývalý pracovník zlínského muzea, zvolil vlastní cestu, jak čelit tomuto problému. Již před mnoha lety navázal kontakt s těmito detektoráři, ne snad proto, aby hledal společně s nimi, ale proto, aby je získal ke spolupráci a zabránil tomu, aby nálezy mizely někam daleko od Provodova. Někteří detektoráři na spolupráci přistoupili vcelku ochotně, jiné musel postupně přesvědčit. Jen výjimečně narazil na nepochopení. To nejcennější z těchto nálezů předával do Zlínského muzea, ostatní si ponechával doma. Jeho dům se tak postupně proměňoval v malé muzeum, které navštěvovali místní občané, zvláště děti, aby se seznámili s pravěkem Provodovska.
V roce 2015 udělal první důležité kroky k vybudování provodovského muzea. Podařilo se mu získat vhodné prostory v blízkosti kostela v tzv. staré škole, vlevo pod kostelem. Pak už se události řetězily ve směru dosažení vytčeného cíle. Získaný prostor bylo nejprve nutné stavebně upravit, osvětlit, zabezpečit proti návštěvám nezvaných hostů, vybavit nezbytnými výstavními skříněmi a jiným nábytkem. K tomu bylo zapotřebí získat mnoho peněz. V tomto směru vypomohli místní dárci, stejně jako s úpravami prostor muzea.
Teprve pak přicházela v úvahu úprava archeologických nálezů tak, aby bylo možné je vystavit, rekonstrukce rozbitých hliněných nádob, konzervace četných železných předmětů. V případě nejcennějších nálezů uložených jinde bylo potřeba zhotovit kopie, jiné zapůjčit z okolních muzeí v Holešově a Zlíně. Následuje účinná propagace muzea, zajištění režimu jeho fungování, odborného doprovodu.
Zatím není možné blíže charakterizovat vystavené nálezy. Publikace, která by je přiblížila vážným zájemcům, prozatím neexistuje. Odkazujeme proto zvědavé zájemce přímo na Mgr. Miroslava Černého v Provodově, se kterým je možné si domluvit návštěvu.
