Známým jevem, tak typickým pro neprofesionální archeology, je vytváření soukromých archeologických sbírek. Tento fakt se nám neustále potvrzuje, ať vezmeme do rukou jakoukoliv starší i novější knihu týkající se jejich působení. Tato sbírka pro ně vždy byla vzácným archivem jejich práce, z něhož čerpali při jakékoliv vlastní publikaci. Byla pro ně také zdrojem hrdosti nad dosaženými výsledky práce v terénu.

Nikdo ovšem není nesmrtelný a tak nás zajímá, jak to bylo s těmito sbírkami dále? I toto se dozvídáme z mnoha zdrojů. Jejich sbírky většinou skončily v regionálních muzeích, kde se staly základem archeologické části muzea. Prakticky ve všech našich regionálních  muzeích se tento jev opakuje. V některých případech je nalézáme v centrálních muzeích, např. v Moravském zemském muzeu, kam je cíleně soustřeďoval I. L. Červinka a další.

Jen ojediněle končí sbírky v zahraničí, pokud se to tak dá říct. Nejznámější příkladem je nesmírně cenná sbírka MUDr. Jindřicha Wankela, kterou odmítlo odkoupit Moravské zemské muzeum a tak se nakonec dostala do Přírodovědného muzea ve Vídni. Tehdy ovšem byla naše vlast součástí Rakouska-Uherska a tak se o zahraničí vlastně nejednalo. Pouze ojedinělé jsou případy, kdy se soukromá sbírka ztratila neznámo kde. Takto končily a končí zpravidla sbírky numismatické.

Ale přenesme se o mnoho desítek let dále, do doby, kdy se archeologické nálezy staly „majetkem všeho lidu“. Toto období bylo pro neprofesionální archeologii dobou temna. Bylo zakázáno jejich tradiční spolčování, zmizela jejich periodika. Vlastně jim bylo také zakázáno provádět archeologické výzkumy. Soukromé archeologické sbírky samozřejmě existovaly dále. Nejen ty, které se ještě nestaly součástí muzejních sbírek, ale také nově vytvářené, do nichž ukládali neprofesionální archeologové výsledky svých povrchových sběrů.

Někdy se používá tvrzení, že právě tato okolnost byla a je důkazem škodlivosti jejich existence, zvláště jejich práce v terénu. Toto tvrzení ovšem není pravdivé!

Archeologické sbírky nepřetržitě směřovaly a směřují i nadále do sbírek veřejně přístupných. Příkladů můžeme uvést v rámci naší pobočky i mimo ni celou řadu. Tento trend pokračuje i nadále s významným zrychlením po roce 1989.

Cílem této části našich www stránek je prezentace takových případů.

Většinou jsou tyto drobné archeologické sbírky ukládány do muzeí. To je ovšem podmíněno zájmem o tyto sbírky ze strany muzeí. Pokračuje ale vznik regionálních muzeí nových, vznikajících „na zelené louce“.