Společná publikace Dalibora Kolbingera a Ladislavy Hradilové o Čerňavě byla vydána v Edici Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem v roce 2011.

Publikace přináší všestranný pohled na horu skrytou v nitru Hostýnských vrchů, jejíž funce se v průběhu historie několikrát změnila.

V pravěku a ve středověku můžeme zaznamenat význam komunikační. Údolím Bystřičky procházela nepochybně nějaká stezka. Odkud – nevíme, kam – dokážeme odhadnout. Na Hostýn, který byl v pravěku a v časné době historické dlouhodobě obydlen. Tuto stezku v nitru vrchoviny hlídalo v období pozdní doby bronzové malé hradiště na vrchu Bludný – Liškárna.

V průběhu středověku vzniká v údolí vesnice Janče, která záhy zase zaniká. Vesnice zřejmě vznikla v rámci nepříliš úspěšné kolonizace vrchoviny ve 13. století, vycházející z královského hradu Lukova. Hypoteticky je dávána do souvislosti s možným působením horníků a těžbou železné rudy, k čemuž chybí prozatím přesvědčivé důkazy.

Někdy v průběhu 17. nejpozději 18. století zasáhla Čerňavu „valašská kolonizace“. Na Čerňavě se objevují salaše, při nich se pasou stáda ovcí. Pastevci se svými stády přicházejí na Čerňavu z blízké vesnice Rusavy, vzniklé přesídlením Valachů po potlačení jejich povstání v třicetileté válce.

Později se objevuje těžba dřeva, těžba a zpracování kvalitního stavebního kamene. V neklidných dobách poskytuje Čerňava útočiště lidem, kteří hledají úkryt a bezpečné, byť dočasné útočiště. V rámci první světové války (zelený kádr), nejvíce druhé světové války, ale také v době protikomunistického odboje. Nejnověji je hora cílem sportovců, turistů, trampů.

V masivu hory jsem poprvé v širší míře využil metody „archeologie krajiny“, která doplnila kusé historické zprávy o ní, rozptýlené v četných periodicích.