Hodnotný archeologický materiál  poskytl záchranný archeologický výzkum na hradě Šostýně, který zde probíhal pod vedením Jiřího Tichánka a Ladislava Kostelníka, pod odborným dozorem PhDr. Emanuela Grepla od roku 1988 a za odborného dohledu a patronace Archeologického ústavu v Brně. Paralelně s výkopy také započalo město Kopřivnice se zabezpečováním a citlivou konzervací nadzemního zdiva hradu.. Při výkopech i při nutných pracích stavebního charakteru se kolem Jiřího Tichánka seskupila řada nadšenců, kteří na hradě pomáhali a pozvolna vytvořili nevelkou místní pobočku neprofesionálních nadšenců pro středověkou archeologii. Soustředili pozornost mimo palác a částí prokopaných již E. Hanzelkou krátce před 2. světovou válkou. Během dvanácti let se zdařilo odkrýt dosud neznámý půdorys hradu a učinit řadu archeologických i stavebně historických objevů. Nejpodstatnější pak bylo nalezení okrouhlého bergfritu, věže, která bezpečně přiřadila hrad do typologické škály a víceméně potvrdila zakladatele hradu. Nebyl jím olomoucký biskup Bruno ze Šaumburka, nýbrž Jindřich ze Šostýna v kraji v druhé generaci zdomácnělý potomek Arnolda z Huckeswagenu,. Stovky archeologických artefaktů navíc daly základ k bohatému rozšíření původních sbírek Emila Hanzelky z konce 30. let 20. století. Všechny nálezy jsou dnes uloženy v depozitáři kopřivnického muzea a ty nejcennější  jsou umístěny v expozici muzea.