Svou vizi zúžím na oblast, kterou sleduji více než 60 let – na povrchový výzkum. Na  způsob jak jej lze provádět i v době stále zhoršujících se podmínek (poklesu výskytu hluboké orby). Dále proč je tak důležitý. Mám-li použít určité zjednodušení, pak nejdůležitější součástí mé vize je poctivá spolupráce všech archeologů na tomto tématu, zaměřená na dlouhodobý cíl – analýzu vztahu osídlení k přírodnímu prostředí.

V loňském roce jsem započal se zveřejněním seriálu na toto téma v AMS XVIII. Uvažuji v něm nad smyslem této pracovní metody:

• Nejprve nad způsobem jejího provádění.
• Příště to bude způsob jednoduché dokumentace získaných výsledků.
• Nakonec bych chtěl zveřejnit způsob využití získaných poznatků při analýzách vztahu osídlení k přírodnímu prostředí.

Na počátku 90. let jsem se seznámil s počítačovým programem, který umožňuje analyzovat tento vztah (GIS). Co se od té doby změnilo? Nic moc! Program sice existuje, zájem o jeho použití určitě také, chybí ale stále totéž – systematické výzkumy regionů a z nich získaná spolehlivá data. Moje celoživotní práce byla shodou okolností zaměřena právě na tento problém. Původně jen tušený, později od 80. let 20. století již uvědomělý. Od té doby se rozhlížím po dalších lidech, kteří sbírají dlouhodobě a cíleně tolik potřebná data. Není jich mnoho a jsou to téměř vždy neprofesionální archeologové! Také si stále naléhavěji uvědomuji, že získávání tolik potřebných dat je otázkou dlouhodobou, přesahující život jednoho badatele.

Neprofesionální archeologové pocházejí z různého sociálního prostředí, mají různý stupeň vzdělávání, různé povahové vlastnosti atd. Vlastně je to stále stejné, jako tomu bylo před 50, 100 a více lety. Pracují velmi vytrvale, překonávají překážky, o nichž se jiným archeologům ani nezdá, včetně těch úplně nesmyslných. Většinou si vůbec neuvědomují, k čemu ta data, která mají ve svých hlavách nebo záznamech, jsou. Z nevědomosti podceňují soustavnou práci, její přesnou dokumentaci. Nepublikují, jednak z toho důvodu, že nemají kde, také nevědí jak „vyhmátnout“ to podstatné“ a popsat to jednoduchým a dále použitelným způsobem. Neexistují totiž vhodné vzory!

A nyní k té vizi: Moc bych naší archeologii přál, aby si konečně uvědomila, jak důležitou práci dělají někteří neprofesionální archeologové ve svých regionech. Podívala se s   pochopením na jejich počáteční klopýtání, omyly někdy i selhání. Několikrát jsem již popsal způsob postupného zrání dobrovolníků, který jsem zažil sám na sobě. Za mylné považuji unáhlené závěry, přehnanou nedůvěru, skepsi. Lidé, které archeologie tolik potřebuje, skutečně existují! Přál bych si, aby naše archeologie trpělivě takové dobrovolníky hledala – nalezla a vedla je k soustavné práci. Cíleně zvyšovala jejich odbornost. Posilovala jejich motivaci. Umožnila vytvořit jim vhodná periodika, možnost publikace, včetně větších knižních prací. Peněz je v oboru dost a nejsou určeny jen pro vyvolené a jejich projekty, ale pro celý obor a jeho další smysluplný rozvoj.