Poprvé se o jeho působení dozvídáme ve zprávě o průběhu VI. setkání v Olomouci v roce 1987. Po vzniku severomoravské pobočky ČSSA se stali jejími členy Václav Němec, Stanislav Divín, Ludvík Krumpolc, Marcela Krumpolcová, František Němec, Marie Němcová ze Zubří, kteří společně navštěvovali zříceniny hradů nejen v nejbližším okolí (zvláště hrad rožnovský), ale i na vzdálenějších místech, např. na Slovensku. Jeho vedoucím se stal Václav Němec. Členové kroužku se účastnili našich setkání a poprvé začínají uvažovat o práci v terénu. Postupem let práce většiny členů ochabuje, aktivní zůstávají Václav Němec a jeho strýc František Němec.
V průběhu 90. let zveřejňuje Václav Němec v našem Informačním zpravodaji několik drobných článků o svém působení v okolí rodného Zubří. V této době již používá detektor kovů a dostává se tím do konfliktu s veřejným míněním většiny našich profesionálních archeologů, kteří všechny detektoráře „hází do jednoho pytle“ a označují je za zločince. To bylo znechucující, naštěstí tomu nepodlehli všichni a tak mohl Václav pokračovat ve spolupráci s naší pobočkou i nadále, zvláště při pořádání našich výstav.
Vlastní publikaci se většinou vyhýbal a svou energii věnoval individuální spolupráci s archeology, kteří o ni měli zájem. Na prvním místě to byl archeolog Oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově – Jiří Kohoutek, se kterým spolupracoval při výzkumu hradu Rožnova. Dále si získala jeho důvěru mladá archeoložka Muzea regionu Valašsko ve Valaškém Mezříčí – Eva Čermáková. Václav ji seznamoval nejen s místní situací, ale také s dalšími lidmi, kteří jí pak pomáhali s terénními výzkumy v tomto odlehlém východomoravském regionu.
Nejvýznamnějším místem působení Václava Němce byla zřícenina hradu Rožnov, kterou povrchově ohledával od roku 1980. Vedle keramiky a četných kovových předmětů v okolí zříceniny hradu nalezl v hromadách odpadků obrovský soubor pozdně gotických a renesančních kachů, který náleží k nejcennějším na území celé ČR. K jejich zpracování přizval Jiří Kohoutek našeho nejvýznamnějšího současného znalce kachlů Čeňka Pavlíka z Prahy. Své nálezy často vystavoval v rámci naší pobočky, dále v rodném Zubří, ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Nakonec je uložil do celé řady muzejních sbírek na východní Moravě. Na prvním místě do místního muzea v Zubří, dále do Rožnova, Valašského Meziříčí, Zlína. Odtud byly zapůjčeny pro putovní výstavu s názvem „Krása která hřeje“. Tím výčet míst určitě nekončí. Tak významný soubor kachlů byl a jistě dále bude ozdobou bezpočtu jiných výstav.
Václav Němec působil ve velice komplikovaném přírodním prostředí na úpatí jedné z nejznámějších moravských hor – Radhoště. Úzká rožnovská brázda je z obou stan lemována vrchy a nabízí badateli jen malý zemědělsky obděláváný koridor, ve kterém bylo možné počítat s klasickými povrchovými sběry na zemědělsky obdělávané půdě. Zdůraznil bych čas minulý, protože zemědělské obdělávání v této oblasti dnes skomírá. Krajina je z větší části zatravněná a převažuje chov dobytka. Václav na tento stav nerezignoval a vedle povrchových sběrů se na sklonku 80. let 20. století orientoval na použití detektoru kovů. Tím si znepřátelil většinu profesionálních archeologů starší generace. Zároveň se ale stal příkladem bezelstného amatérského archeologa, v jehož rukou není detektor prostředkem k obohacení, ale účinným nástrojem k poznání zalesněných a zatravněných prostor v podhůří Radhoště i jinde. Se stejným zaujetím, s jakým pracoval v terénu, dával své poznatky k dispozici archeologům, kteří působili v jeho oblasti.
Literatura:
Čermáková, E. 2014: Pravěk Valašska. Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně.
Kolbinger, D. 2001: Pobočka České archeologické společnosti pro severní Moravu a Slezsko si připomíná 20. let své historie. AMS I, 20.
Kolbinger, D. – Tichánek, J. 2007: Regionální pobočka České archeologické společnosti pro severní Moravu a Slezsko si připomíná 25. výročí své existence – archeologickou výstavou. AMS VII, 19.
Kolbinger, D. 2018: Za Václavem Němcem II. AMS XVIII, 13–22.
Tichánek, J. 2018: Za Václavem Němcem I. AMS XVIII, 10–12.
