Geolog Jaromír Novák a učitel Jiří Karel se seznámili v roce 1969 a ihned sami dva zahájili první archeologické výkopy rýmařovského Hrádku. Následujícího roku se k nim přidal jeden žák ze Základní školy, pak se přidávali další.
Někdy v tuto dobu se obrátili na archeologa šumperského muzea Vladimíra Goše se žádostí o metodické vedení jejich amatérských výkopů. Setkali se s pochopením a jejich dlouholetá spolupráce pak probíhala na vskutku rovnocenné úrovni. Navštívili také Josefa Poulíka, tehdejšího ředitele Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Také on souhlasil s navrženým projektem archeologických výzkumů v odlehlém Rýmařově.
Vedoucími kroužku byli Jaromír Novák a Jiří Karel. Jeho členy byli ponejvíce pionýři, členové archeologického kroužku při Jednotném kulturním středisku, později Domu pionýrů a mládeže. Výkopová sezóna začínala podle počasí v dubnu nebo v květnu a končila zpravidla v září. V zimních měsících pomáhali žáci s kompletací keramiky. Protihodnotou byly neformální besedy, filmy s archeologickou tématikou, také besedy s dospělými. Celkem prošlo kroužkem více než 300 dětí, mnohé z nich práce v kroužku ovlivnila trvale a v dobrém slova smyslu. Všichni získali ke svému městu, jeho historii a památkám, poučený a hluboký vztah. Pan učitel Karel svou zkušenost později zpracoval při studiu v Opavě ve své diplomové práci.
Nejvýznamnější výzkumy proběhly na Bezručově ulici a to na ploše téměř 2000m2. Mezi nejzajímavější nálezy patří objev pozůstatků rýžování zlata. Na lokalitě s názvem Hrádek byl výzkum uskutečněn na ploše přes 800m2.
Oba vedoucí rýmařovského kroužku se aktivně účastnili práce v naší pobočce ČSSA. Hned od samého počátku, jak dosvědčují i fotografie ze setkání v roce v Příboře v roce 1980. Byla to účast neobyčejně aktivní, projevující se nejen v diskusích na setkáních, ve výboru pobočky, také v redakční radě Informačního zpravodaje. Oba přispěli do IZ celou řadou hodnotných příspěvků. Práce kroužku se stala díky publikační aktivitě známou po celé Moravě.
Jedním z cílů členů kroužku bylo udržet získané nálezy doma v Rýmařově. V roce 1987 byla zřízena malá archeologická expozice v tehdy ceněné síni tradic. Teprve po převratu bylo možné uvažovat o obnovení bývalého městského muzea. K jeho vzniku došlo významným přičiněním Jiřího Karla, který působil v letech 1991–1994 v městské radě. Od listopadu 1991 byl pověřen vedením tohoto muzea, což v prvé řadě znamenalo náročnou adaptaci budovy bývalého Domu pionýrů a mládeže na náměstí. Poté následovala výstavba expozic. V muzeu působil Jiří Karel do roku 2006.
Zvláštní kapitolou v historii působení rýmařovského kroužku byla bohatá publikační činnost. Nejprve šlo o geologa Jaromíra Nováka, jehož první práce v hlavní oblasti jeho zájmu pochází již z dob jeho studií. Jeho publikační aktivity jsou hlavně spojeny s jeho profesí, která jej přivádí nejen k archivnímu studiu, ke spolupráci s historikem Václavem Štěpánem, ale také do terénu, což je spojující prvek jeho vztahu k archeologii. Po předčasném úmrtí Jaromíra Nováka pokračoval ve zpracování archeologických nálezů Jiří Karel, často ve spolupráci s archeologem Vladimírem Gošem. Vznikla tak řada příkladných Nálezových zpráv a cenných studií. Jeho přínos ocenila Česká archeologická společnost v roce 2016 udělením ceny Eduarda Štorcha za celoživotní dílo.
Literatura:
Goš, V. – Kolbinger, D. 2018: Počátky Rýmařova v počátcích archeologie v Rýmařově. Zprávy ČAS, Supplément 107, 37–40.
Karel, J. 2005: Vzpomínka na archeologický kroužek v Rýmařově. AMS V, 85–87.
Kolbinger, D. 2001: Pobočka ČAS pro severní Moravu a Slezsko si připomíná 20 let své historie. AMS I, 11.
Kolbinger, D. - Tichánek, J. 2007: Regionální pobočka ČAS pro střední Moravu a Slezsko si připomíná 25. výročí své existence – archeologickou výstavou. AMS VII, 15–17.
